Vladimír Vokolek (1913-1988), básník, prozaik, esejista. Jeho otec byl majitelem tiskárny, nejstarší bratr Vlastimil nakladatelem, druhý bratr Vojmír malířem. Vladimír Vokolek debutoval třemi knihami v rodinné bibliofilské edici Lis tří bratří (básně Poutní píseň k dobrému Lotru, Tolikrát obětovaná a esej První blahoslavenství). Za války vydal v Melantrichu básnickou sbírku Žíněné roucho, další sbírka Tichý a temný neprošla protektorátní cenzurou. Po válce vydal sbírky Národ na dlažbě, Cesta k poledni a Vyprodaný čas, z nichž poslední byla vytištěna, ale prodej zakázán cenzurou tentokrát poúnorovou. Roku 1946 odešel do Děčína na místo ředitele Okresní knihovny, odtud byl na počátku padesátých let vyhozen. Celých osmnáct let nepublikoval, v té době psal filozofické deníky, řadu básnických sbírek. V roce 1967 vydala Mladá fronta zásluhou Ivana Diviše výbor básní Mezi rybou a ptákem. V roce 1969 bylo k vydání připraveno několik dalších knih, z nichž ale stačila vyjít jen jediná: výbor básní Cesta k poledni (1971). V té době dokončil několik esejů a další básnické sbírky.
Nakladatelství Atlantis vydává postupně Spisy Vladimíra Vokolka; připravuje poslední, 7. svazek, Živá paměť obrázkového písma. (2. svazek Spisů Tak pravil Švejk vyšel v Mladé frontě roku 1995.)