Světlo přichází potmě
[Spisy 2]

Román, sugestivní obraz jedinečného lidského osudu, který byl zasažen všemi tragickými událostmi posledních šedesáti let českých dějin.
Autor na záložku napsal: „Román představit nelze. Aspoň několik čar a ploch: Doba od začátku protektorátu do roku před Chartou. Nepíšu tam, jak píšu a co se mně v tom momentě honí v hlavě, ačkoliv by se mně tam mělo honit něco jiného, za předpokladu, že se vůbec něco honit může, a dále, že opravdu má kde. Čímž vidíte, že jde o zcela konkrétní románové postavy, jejichž příběhy se proplétají a jsou neseny svou vlastní logikou. Ten román má svoji historii. Přemýšlel jsem o něm a o jeho jednotlivých postavách v roce 1958 na uranu (lágr Z, Bytíz), pak znovu v Leopoldově v roce 1961, tehdy dostal název Světlo přichází potmě. V roce 1976 vznikl rukopis o 439 stranách. Název uchvátil v Torontu Josefa Škvoreckého a chtěl román vydat v Sixty-Eight Publishers, leč já mu rukopis neposlal. Od románu jsem po dokončení v roce 1977 musel odskočit, protože mně začali umírat moji přátelé starší literární generace a já jsem zjistil, že jejich jména nezaznamenaly žádné slovníky, a pokud přece, tak důležité úseky jejich života a díla, desítiletá věznění kupříkladu, prostě vynechaly. Tak jsem začal psát Skrytou tvář české literatury a druhé a třetí psaní románu muselo počkat. Román však v úkrytu spal a čekal na svoji chvíli. Probudil se první, zcela přepsanou kapitolou v roce 1996. Loni jsem se ho v rámci sebraných Spisů rozhodl celý přepracovat. Prostě řečeno: toto je úplně jiný román se starým leopoldovským názvem, děje se v mém rodném ‚kapesním‘ městě a na Vysočině, přibylo postav. Víc prozrazovat nebudu."

Recenze:
„Vypravěčův vězeňský prožitek, literárně konkretizovaný civilně, bez patosu a nenávisti, má v Rotreklově podání zcela výjimečnou mravní dimenzi. (...) Uprostřed soudobé postmoderní fascinace autorským subjektem a populistických nacionalistických tlachů o naší jedinečnosti působí Rotreklův román jako blesk z čistého nebe, protože je nejen apelem na naši paměť, ale i výzvou k hlubokému zamyšlení nad naším soudobým lidstvím...“
Jaroslav Med: Světlo přicházívá potmě... In: Lidové noviny, 2. 5. 2002.