Karel Pecka (6. 12. 1928—13. 3. 1997)

Karel Pecka žil do maturity v Českých Budějovicích. Na vysokoškolská studia nebyl po únorovém puči přijat, v roce 1949 byl zatčen za spolupráci na ilegálním časopisu a odsouzen na jedenáct let. Většinu přežil na lágrech při uranových dolech Jáchymova a Příbrami. Po návratu pracoval pět let jako kulisák. Od poloviny 60. let vycházely jeho povídky časopisecky (Host do domu, Tvář, Plamen), první knížka vyšla v roce 1966 (Úniky). Po srpnové okupaci se ocitl na seznamu zakázaných autorů a podstoupil řadu konfrontací se Státní bezpečností. Od roku 1975 strávil pět let v maringotce jako vodoměřič. Pokračoval v psaní prózy a podílel se na vydávání časopisu Obsah. Jeho texty vycházely v samizdatu a v zahraničí. Je autorem více než dvaceti titulů. Za Motáky nezvěstnému získal v roce 1981 cenu Egona Hostovského.

O Karlu Peckovi čtěte v časopisu Přítomnost v čísle z podzimu 2008




Na programu Mene Tekel 2013 byla rekonstrukce soudního procesu s Karlem Peckou