Na břehu
[Surrealistické protokoly] Paříž 1969

Surrealistické protokoly básníka a výtvarníka Milana Nápravníka (1931) nejsou pouze neplánované zápisy sledu asociativních obrazů, nejsou to ani deníkové záznamy stavu vnější a vnitřní reality — jsou to výpovědi o „pohybech skutečnosti v emocionálním poli“ autorova světa. Milan Nápravník o svém textu píše: „Psal jsem bez plánu, motivován pouze emocionálním polem, v němž jsem se nalézal. Uváděl jsem se do transu a nechával jsem běžet pero po paříře, aniž jsem sledoval jeho dráhu, se zavřenýma očima nanebo s pohledem upřeným z okna do tmy. Tak se vytvářely záznamy zapomenutých dějů, snů, úvah, nadějí a úzkostí, drobných příhod prožitých na ulici, které v kontextu dostávaly samy charakter nutkavých snů. Má vzpomínka na Prahu, město, které jsem od mládí miloval a jež jsem nedávno musel opustit, se mísila s dojmy a zážitky z Paříže, mé tajné lásky z dob, kdy jsem toto město znal jenom z románů a básní. Obě města srůstala v mých snech i v mém bdění a stával ase bez přechodu univerzálním místem mých zážitků.“